Krása člověka

Člověk nebere krásu, tak jako třeba úplně každý druhý člověk nebo člověk nebere krásu tak, jako třeba pes. Vy se možná divíte, proč já se nyní bavím o psech, že pes a krása člověka nemá k sobě vůbec nic společného, jenomže věřte, že má pes si totiž nevybírá člověka podle vzhledu. Ale podle charakteru a podle toho, jak se k němu člověk chová. Je úplně jedno, jak vypadáte. Psovi je úplně jedno, jestli vám je deset let nebo sedmdesát let anebo jste se teprve narodili, to je úplně jedno. Pes nebere krásu, pes nebere jako krásu vzhled. Vaše krása je mu úplně jedno. Nezajímá ho, jak vypadáte, jestli jste černoch nebo běloch. Psovi je to úplně jedno, ale lidé lidé jsou vybíraví. V tomhle smyslu jsou velice takoví, někdy až netaktní, a mně to přijde docela takové špatné a povrchní. Proč by člověk měl stále hledět jenom na krásu?

Samozřejmě, že když třeba partner hledá partnera, tak je to něco logického a jasného. Je logické, že třeba když partnerovi se budou líbit třeba dlouhé světlé vlasy, tak nebude mít krátkovlasou černovlasou dívku. Tohle zase tohle beru, že každý má své preference a své sympatie, ale také musí člověk hledět na tu vnitřní krásu. Vždyť i ta vnitřní krása má něco do sebe, i vnitřní krása má své plusy a mínusy. Vemte si, kdybyste měli třeba nějakou krásku, takový typ krásky, kterou byste si přáli, ale zjistili byste, že je třeba sprostá a drzá jako dlaždič. 

Myslím si, že mnoha mužům by se tohle nelíbilo. A co kdyby vaše přítelkyně byla hodně promiskuitní? Chodila třeba s muži do hospody a nechala by se objímat a tancovala by s nimi? Tak si myslím, že její krása by už vám byla úplně jedno. A že hledali byste raději jinou krásnou ženu, takovou ženu, která je vnitřně krásná a která bude milovat jenom vás. A podle mého názoru neuděláte chybu, když si vždycky s každou partnerkou promluvíte, co pro ni každý druhý znamená. Já bych rozhodně nechtěla mít partnera, který se bude otáčet za každou sukní.