Jsou zoologické zahrady etické?

Do zoologických zahrad chodívají rády především děti. Dává jim to možnost prohlédnout si zvířata, které by jinak nikdy nemohly vidět, ať už proto, že jsou příliš nebezpečná, nebo zkrátka proto, že se u nás nevyskytují.

To jim samozřejmě dává možnost si je nejen prohlédnout, ale také se o nich něco dozvědět. Také mohou vzbudit jeho zájem a ono se později například dá na dráhu zoologa. Z tohoto pohledu jsou tedy tyto zahrady velmi prospěšné.

Přesto mnozí ochranářští aktivisté volají po jejich zavření. Důvodem má být to, že zde zvířata trpí. Ta by, podle nich, měla být v divočině, nikoliv zavřená v kleci. A je potřeba připustit, že sebevětší výběh v zoo nemůže nahradit například teritorium vlčí smečky, které čítá mnohdy i stovky kilometrů čtverečných.

Samozřejmě, nelze říci, že se ke zvířatům v zoo, alespoň v těch lepších, chovají špatně. Většinou zde mají plnou péči, dobrou stravu, enrichment, zkrátka vše, co by mohla potřebovat. Není to však divočina a ať se nám to líbí nebo ne, prostor je zde omezený, nehledě na neustálý hluk a návštěvníky.

Na druhou stranu je potřeba přiznat, že mnoho zoologických zahrad má mimo jiné také programy pro záchranu ohrožených druhů a často také jejich repatriace, tedy návratu do původní domoviny. Typickým příkladem může být kůň Převalského, který by bez zoologických zahrad již vyhynul. Přesto se dnes vrací do svého přirozeného prostředí v Mongolsku.

Ani zde tedy není odpověď jednoznačná, a určitou část pravdy mají oba tábory. V současnosti se tedy zdá, že zoologické zahrady nikam nezmizí. Je však potřeba na ně vyvíjet neustále tlak, aby se o svá zvířata starali co nejlépe. Jen tak zajistíme, že se jim skutečně dostane té nejlepší péče.

Proto, pokud nějakou chceme navštívit, bychom měli dobře vybírat, do které půjdeme. Nejen kvůli našemu zážitku, ale především kvůli zvířatům samotným. Ta totiž, na rozdíl od nás, na výběr nemají.